Aleš Najbrt

V dětství, kdy jsme žili v Podolí, jsem často projížděl pod Vyšehradem a můj pohled směřoval na železniční most. Byla to pro mě fascinující stavba, zcela jiná než ostatní mosty, a připomínala mi Eiffelovu věž, kterou jsem znal jen z obrázků. Toužil jsem do něj vstoupit, aniž bych jako malý tušil, že to je možné. Vlastně jsem po něm začal chodit až v posledních letech a je to krásný zážitek, když po něm jdete a v těsné blízkosti jezdí vlaky. Železniční most jsem vždycky vnímal jako ránu do budoucnosti vedle všech těch starých staveb a mostů. A to trvá dodnes.