Theodora Remundová

Moji motivací nesouhlasit s bouráním je otázka, proč by ve 21.století čili v době pokračujících ohromných pokroků ve vědě i technice nešlo opravit jeden krásný, starý pražský most?
Ten most přeci není obyčejnou spotřební a účelovou věcí, kterou lze jednoduše nahradit, stal se již organickou součástí vyšehradské krajiny, důležitého a magického zákoutí Prahy. A Praha je přece náš největší národní poklad. Do sebe se vnořující oblouky železničního mostu navazují na hladinu Vltavy. Vertikální linie této stavby se pojí s novogotickými věžemi basiliky Petra a Pavla, v opačném pohledu z vyšehradské vyhlídky konstrukce mostu s křehkou silou otevírá pohled do města s majestátem Pražského hradu na horizontu.
Praha je skutečně a bez nadsázky jedno z nejkrásnějších měst na světě. Tento status je rozšířený, ale často vnímaný povrchně a bez uvědomění si, v čem se opravdu v hloubi skrývá její jedinečnost. Kouzlo totiž spočívá v jemné symbióze, zvláštnosti jejího krajinného usazení a přítomné urbanistické rozmanitosti věků. Když se Prahou touláte, pocítíte neotřelé a přitažlivé vztahy jednotlivých elementů, míst a zákoutí, které jako perličky tvoří celou tu krásnou zářící korunku nasazenou na vltavské zákrutě. A září na ní i Vyšehrad se svým Podskalím a železničním mostem.