Lávku železničního mostu přecházím několikrát týdně – když jdu ze Smíchova přednášet na Karlov, nebo když se vracím domů ze sportování v Podolském Sokole. Na chůzi po dubových prknech na nýtované konstrukci se vždycky tak těším, že ani nevím, zda je důležitější cíl nebo cesta, zvlášť když ta cesta je tak krásná. Kdybyste mě vzbudili uprostřed noci s otázkou: Jeden pražský most? Neřeknu Karlův, ale železniční na Výtoni.